Rozhovor s CrimethInc.

Máme pro vás překlad anglické verze rozhovoru s CrimethInc., který byl publikován v posledním vydání magazínu Brand, což je švédský anarchistický čtvrteltník založený již v roce 1898. Rozhovor pojednává o obsáhlosti boje s kapitalismem z pozice mimo tržní ekonomiku a vyjasnuňuje tolik nechvalně známý anti-pracovní postoj kolektivu CrimethInc. V případě zájmu o magazín Brand pište na distro@anarkistisktidning.org.

Hlavním tématem tohoto vydání magazínu Brand je práce. Jelikož CrimethInc. sám sebe nazývá jako „kolektiv nepracujících“, tak by nás zajímalo, co pro vás  práce znamená a proč se jí vyhýbáte?

Není to úplně tak, že každý/každá kdo má něco společného s kolektivem CrimethInc., přestal/a nadobro chodit do práce. Soustřeďujeme se ale hlavně na to, co můžeme dělat mimo naše role pracovníků/pracovnic v rámci kapitalistické ekonomiky. To, že se označujeme jako ex-pracovníci/pracovnice, je způsob, kterým se snažíme zdůraznit, že si přejeme, aby naše životy byli hlavně o tom, co děláme z naší vlastní svobodné vůle, tedy mimo námezdně pracovní vztahy a kapitalistickou soutěž.

Bereme to tak, že kapitalismus odměňuje ty nejsobečtější a nejbezohlednější lidi největším množstvím moci a že z nás přímá účast v celé této šarádě vycucává všechen lidský potenciál - naše kreativita a pracovní síla jsou  přeměňovány v monstra jako jsou například globální oteplování či sexistická propaganda – tedy v monstra, která nás zotročují a ničí. No a čím míň se do tohoto celého procesu kdokoliv zapojí, tím lépe – a tím více se můžeme realizovat mimo kapitalistickou ekonomiku a tím pádem proti ní lépe bojovat.

V prostředí kapitalistické ideologie jsou lidé, kteří se ztotožňují se svojí rolí pracujících – měří vlastní hodnotu podle toho, kolik jsou schopni vyrobit a kolik za to vydělat – ekonomika samotná to dělá úplně stejně. Dneska je na světě pravděpodobně více lidí, kteří se se svojí rolí pracujících neztotožňují ani trochu – je jim totiž naprosto jasné, že musejí pracovat jen a jen proto, aby měli z čeho zaplatit účty a to je taky ten jedniný důvod, proč do té otravné práce chodí. Jejich „opravdové životy“ jsou ale někde úplně jinde – například ve spotřebě všeho možného v rámci jejich volného času. Takže ztotožnit se s nepracovními aspekty života ještě z člověka v žádném případě nědělá revolucionáře/ku. My věříme, že vzrůstající napětí v rámci moderní společnosti může velmi snadno znamenat úrodnou půdu pro revoluční touhy. A to zejména tehdy,  budeme-li vykazovat poptávku, kterou kapitalistická ekonomika nebude moci uspokojit (řečeno jazykem kapitalismu). Jedním z mnoha příkladů může být touha žít naše život zcela naplno za všech okolností a napořád. Je jasné, že dokud bude existovat kapitalismus, tak je tato touha zcela zjevně nenaplnitelná pro drtivou většinu z nás a tím pádem tato touha může inspirovat lidi k revoltě a revolučnímu boji.

V prostředí antikapitalistické ideologie jsou ale také lidé, kteří se identifikují se svojí rolí pracujících. Pro ně bývá hlavním cílem většinou vytváření odborových organizací a stávkování spolu s ostatními pracujícími za vyšší platy, za lepší pracovní podmínky atd. Tohle by za ideálních podmínek mohlo dopadnout tak, že tito lidé zaberou svá pracoviště a budou jich využívat k výrobě zboží pro všechny, tak jak to popsal třeba Marx a jiní anarchosyndikalisté. Nicméně od roku 1848 se toho hodně změnilo. V dnešní době klimatických změn a sofistikovaných technologií, které nás záměrně a s úsměvem na našich rtech odcizují od sebe navzájem, je stéle těžší uvěřit tomu, že by se na takových místech mohlo vytvořit něco, cokoliv, co by stálo za ten strávený čas. A právě proto věříme, že je velmi důležité inspirovat lidi s revolučních duchem k tomu, aby se snažili realizovat i mimo hranice tržní ekonomiky – tedy tam, kde nejsou naše aktivity a sebepojetí diktovány potřebami výroby a hospodářské soutěže. Zakládáním společenských center ve squatech a organizováním „Skutečně volných trhů“ dosahujeme mnohem blíže k životu, který chceme opravdu žít. Něco podobného by se nám pod bičem šéfa nikdy nepovedlo. Marx a Lenin by tomuhle možná říkali buržoazie a my bysme reagovali tak, že chceme revoluci stejně tak, jako ji chtěli oni. Ale na rozdíl od nich si dovedeme představit společnost bez jakýchkoliv autoritářských vztahů či ničivé hromadné výroby.

Takže to, že si říkáme ex-pracující, je výzva pro nás samé stejně tak jako pro lidi okolo – výzva k využití maxima našeho potenciálu mimo tržní ekonomiku právě teď, abychom tu ekonomiku mohli efektivněji napadat. Samozřejmě že lidé z různých míst, z různých společenských tříd, lidé různého pohlaví či genderu a lidé různých národností, mají ke zmíněnému potenciálu odlišný přístup. Závisí to od toho, jak jsou znevýhodňováni společenskou hierarchií a represemi. Někteří pracující mimo Ameriku a Evropu – například v Koreji – nemají téměř žádný volný čas ani prostředky mimo jejich pracoviště, takže jejich hlavní zbraní proti kapitalismu je jejich schopnost odmítnout pracovat. Jinde ve světě – například v Indii nebo v Africe – jsou zase miliony lidí, kteří práci prostě vůbec nemají. Někteří dogmatičtí marxisti říkají, že takoví lidé nemohou být součástí revolučního hnutí, protože nemají možnost zmocnit se prostředků potřebných k výrobě. My bychom ale namítli, že i oni mohou být a často také jsou důležitou součástí revolučního boje, například právě tím, že přirozeně narušují cestu distribuce zboží a kontroly (příkladem se nabízejí argentinští piqueteros nebo pouliční výtržnící, kteří napadli Světové společenské fórum v Africe).

Buďme k sobě ale upřímní, mladí švédští pracující: ve Švédsku stejně jako ve Spojených státech má spousta z nás docela dost nevyužitého potenciálu k aktivitám mimo tržní ekonomiku a k boji proti kapitalismu. V našich zemích je mnohem větší míra společenské mobility a bezpečí a za peníze je k mání spousta luxusních blbostí – to všechno pracující lehce svádí si myslet, že jsou jejich potřeby podobné těm, které mají lidé ze střední či vyšší střední třídy společnosti. A na boj za lidskou svobodu skrze zničení kapitalismu se stejně tak lehce a rychle zapomíná. Právě proto je snaha o rozšíření takového hodnotového systému, který neguje a útočí na hodnoty střední třídy u pracujících lidí, jedním z hlavních cílů v rámci našich aktivit. Těmi hodnotami střední třídy máme na mysli například to, že se pracující člověk může jednoho dne ztotožňovat se zákony bohatých, které je chrání a které zároveň působí přímo proti chudým lidem, jako je právě náš obyčejný pracující. Příklad: Klasický working class hrdina chodí poctivě otročit 30 let do rachoty a za ty roky si našetří na vlastní barák, který si s chutí pořídí. Pořád je chudý jak myš, ale už je mu najednou pohodlné být v ochraně zákona ohledně soukromého vlastnictví a bydlení – tedy zákona, kteří si vymysleli bohatí a mocní jako nástroj pro ovládání chudých. Příkladem naší proti-hodnoty může být třeba kolektivnost. Ta je v přímém kontrastu k osobnímu vlastnictví a v reálném životě může znamenat například to, zůstaneme-li u našeho příkladu s bydlením, že pracující (a ex-pracujicí) lidé mohou najít spoustu uspokojení ve společném a levném bydlení bez zbytečného a na společenský status orientovaného konzumu. Čím méně potřebujeme nakupovat pro dosažení dobrého pocitu, tím méně jsme závislí na almužně nepřátel. To samé platí pro organizování se na pracovišti – čím méně lidé cítí potřebu pořizovat si drahé a luxusní výdobytky kapitalismu a čím více potřebných věcí získavají mimo tržní ekonomiku, tím déle a ostřeji mohou stávkovat.

A někdy dochází ke zcela náhodným a krásným věcem, když se lidé rozhodnou stávkovat: píší hry o jejich pracovních podmínkách, lépe se vzájemně poznávají mimo daná místa a situace, vzájemně si pomáhají a dodavají si sílu mluvit nahlas o tom, co jim leze na nervy a někdy si dokonce pomohou firemními prostředky k tomu, aby dosáhli svých tužeb. Možná by se dalo říci, že se ex-pracující snaží vyvolat časově neomezenou stávku a získat tím prostředky výroby ve formě vlastního volného času a energie, to celé jako krok k vyprovokování stávky generální a stejně tak časově neomezené.

CrimethInc. má na svědomí úctyhodné množství různých projektů a zároveň publikuje stejně tak úctyhodné množství zajímavé literatury. Neobnáší tohle všechno hodně práce?

Neplýtvejme příliš času sémantikou (věda zabývající se významem sdělení v komunikaci a jeho interpretací) a řekněme jen tolik, že vnímáme obrovský a zásadní rozdíl mezi dobrovolnou prací a otročením za peníze ve fabrice kvůli přežití. Je snad jasné, že proti práci nic nemáme – do vlastních projektů vkládáme obrovské úsilí. Něco z toho vůbec není sranda – například podpora přátel ve vězení a u soudních přelíčení, nebo umývání tří set talířků, lžiček, vidliček atd. po obědě na některém z námi pořádaných „Skutečně volných trhů“. Důležité ale je, že jsou to činy, které jsme si my sami vybrali z naší svobodné vůle – sami jsme si zvolili, že do nich investujeme svůj čas a energii – nejsou to aktivity, do kterých nás nutí tržní ekonomika.

Dobrá tedy, zkusme ale přejít přímo k praxi – jak si máme konkrétně představit vaši práci jako kolektivu, když chcete vydat knihu, nebo třeba uspořádat jedno z vašich setkání? Existují vaše texty, které odmítají závazná shromáždění, rozhodování metodou konsenzu, dokonce osobní závazek kolektivní věci. Co se tedy děje, když se sejdete, abyste si naplánovali nějaký projekt?

Víte, neexistuje žádné „programové prohlášení CrimethInc.“ ohledně čehokoliv, takže proto je možné číst naše texty odmítající něco, co jiné texty z dílny CrimethInc. vychvalují. Různé postupy se hodí pro různé situace. Někdy je zapotřebí strategie taková, která funguje pro mnoho lidí, co se navzájem neznají a to třeba proto, aby měli všichni stejný a rovný hlas. Ale formální a přísné postupy jsou často vyčerpávající, takže se stává, že se postupem času rozpadnou. My tyhlety postupy samozřejmě používáme tam, kde je toho zapotřebí, na druhou stranu se ale snažíme vést boj s delším trváním, boj který bude trvat třeba až do konce našich životů bude-li toho zapotřebí, takže tyto striktní postupy omezujeme na nutné minimum. A jelikož se nesnažíme dohrabat k rozhodnutí, které by mělo mít následky pro celé okolí, ale spíše se snažíme spolupracovat na konkrétních dílčích projektech, můžeme si proto dovolit být v tomto směru trochu uvolněnější. Většina z našich projektů stojí na základě neformálního nebo částečně-formálního konsenzu mezi skupinami soudruhů a soudružek, kteří/ré mezi sebou mají úzké vztahy a pracují spolu už delší dobu. No a zdá se, že tento způsob organizace a domluvy je tím nejefektivnějším a nejtrvalejším, co se našeho kolektivu týče. Znamená to, že lidé kteří pracují na určitém projektu vzájemně sdílí jak časové invenstice tak energii, kterou tomu kterému projektu věnují a vzájemně tedy vědí, co od sebe očekávat. Takže naštěstí pokaždé nemusíme začínat od píky.

A co anti-pracovní přístup v rámci komunit s přemírou nezaměstnanosti? Například i v USA je spousta takových (etnických) komunit, stejně tak celé regiony v Evropě, rozsáhlé oblasti tzv. „třetího světa“... V těchto místech je většinou nedostatek (námezdné) práce považován za velký problém. Někteří političtí aktivisté viní kolektiv CrimethInc. z cynismu, co se těchto komunit týče. Jedním z důvodů je také nechvalně známá nakladatelská poznámka na přebalu knihy Evasion.

Různí intelektuálové budou vždycky hájit volný trh a jeho vykořisťování národů „třetího světa“ (včetně ghett v USA) tím, že tito vykořisťovatelé vlastně „vytváří pracovní příležitosti“, po kterých je až zoufalá poptávka. Dlouho před nástupem evropského kolonialismu měli předchůdci těchto potenciálních pracovníků z dnešní doby přístup ke všem zdrojům okolo sebe, aniž by museli jako otroci prodávat svoje životy v rámci námezdního systému. Lidé z prostého venkova v Mexiku či v Brazílii nepotřebují kapitalistické vykořisťování; jim by se hodila zejména reforma ohledně využití půdy a jejích zdrojů. Nedostatek práce je problémem jen tehdy, přichází-li v doprovodu kapitalistické nadvlády – usilovat o práci raději než o zničení kapitalismu – to je teprve cynismus!

Ale celá tahle otázka je vlastně mimo mísu. Jen to, že někdo z Bělehradu nutně potřebuje práci, aby si zajistil příjem, přece neznamená, že tomuto člověku nějaký radikál z Malmö pomáhá tím, že dře od rána do večera místo toho, aby se radši zapojil do vytváření mistních anarchistických projektů a mezinárodních solidárních kampaní. No a podobně je tomu na celém světě – i v těch nejchudších zemích se najdou lidé, kteří dobrovolně nepracují a práci se vyhýbají. V některých případech se jedná o lidi, jejichž tradiční nekapitalistické přístupy jsou ještě stále naživu a funkční a tito lidé odporují tomu začlenit se do kultury výroby, hospodářské soutěže a násilí.

Na knihu Evasion je potřeba nahlížet specificky. A to konkrétně tak, že se jedná o naši snahu ukázat jiné společenské hodnoty, jakési proti-hodnoty chcete-li, a to čistě v kontextu USA, kde se hodnoty střední třídy tolik dostaly mezi lidi z třídy dělnické. Tím, že v knize předkládáme dobrodružný příběh hlavního hrdiny, který si naplno užívá života, aniž by měl jakýkoliv finanční příjem nebo jiné sociální jistoty, působíme proti všudepronikajícím nesmyslům ze strany kapitalistických médií, že bez peněz neexistuje žádné potěšení nebo svoboda. Mnoho mladých lidí, kteří ze začátku zcela nekriticky a s nadšením hltali texty v Evasion, se postupně dostalo k mnohem vážnějším protikapitalistickým myšlenkám a hlavně aktivitám. Tato kniha v žádném případě nepředstavuje hlavní náplň naší činnosti, byla však a stále je překvapivě velmi efektivní co se týká dosahování cíle, se kterým byla vydána. Pro ty z řad politických aktivistů, kteří si myslí, že jim tato kniha nemůže nic dát, bude asi lepší, aby ji zcela ignorovali, spíše než nad ní donekonečna lamentovali.

Mimochodem, veškerá kritika, která se ke mně kdy dostala ohledně knihy Evasion, měla svůj původ buď u lidí ze střední třídy nebo u chudých pracujících. Když tato kniha poprvé vyšla, tak mi na ni afroameričan středního věku a běloch bezdomovec, se kterými jsem tehdy pracoval pro Food Not Bombs, řekli, že je dobrá a to včetně zmiňovaného citátu na přebalu. I tak jsme tuto poznámku po prvním tisku odstranili, to zejména z respektu k tomu, jak z ní byli někteří lidé frustrovaní.

Je v dnešním světě místo pro odborové organizace? Co syndikalismus? Třídní analýza? Je to všechno stará levičácká sračka, nebo tyto aktivity mají nějaký význam alespoň za určitých okolností?

Syndikalismu je samozřejmě stále zapotřebí, to určitě! Myslím, že většina lidí v rámci kolektivu CrimethInc. tyto aktivity vnímá jako chválihodnou strategii a ne jako „konkurenční“ ideologii. Někteří z nás se zároveň podílí na syndikalistických a protipracovních akcích, jiní se zase snaží hledat mezi nimi spojitosti – například podporou stávkujících v podobě obstárávání jim jídla zdarma atp. A co se týká třídní analýzy – my říkáme jednoduše jen to, že je prostě málo a nedostatčně radikální předkládat naše zájmy z pozice pracujících v rámci tohoto společenského systému – musíme začít vytvářet nové koncepce ohledně toho, jaké by naše zájmy mohly být mimo kapitalistický systém, jinak všechno to s čím přijdeme bude vždycky stát na kapitalistických předpokladech.

Jaký je tedy váš náhled na anti-pracovní hnutí v kontextu vámi výše zmíněných přístupů a myšlenek?

Čím víc se světová ekonomika bude opírat o „nejistou“ práci, tím více než kdy jindy bude důležité začít experimentovat na formách odporu, které mají původ vně pracovního prostředí. Například u nás v USA byli veškěré odborové organizace vtaženy do mašinerie, která udržuje kapitalistickou nadvládu, takže nutně potřebujeme jiný odrazový můstek pro třídní boj. Efektivní antipracovní úsilí doplňuje organizování se přímo na pracovišti – to ale jen tehdy, pakliže si je nevykládáme mylně jako protichůdné přístupy.

Mohli byste na závěr uvést pár příkladů toho co ex-pracující dělají kromě vydávání knih, pořádání prostestů a setknání?

V komunitě kde žiju, což je ve městě se zhruba 15ti tisíci obyvateli, máme rozjeto několik programů zaměřených spíše vnitřně, komunitně. Nic z toho bysme nemohli dělat, kdybychom chodili do práce na plný úvazek. Ve dvou městských částech, kde žijí převážně sociálně slabší lidé, provozujeme distribuci ovoce a zeleniny, což je všechno zdarma. Čas od času taky připravujeme v rámci podpory lidí cestujích za zaměstnáním snídaně zdarma. Všechno tohle jídlo máme buď z dumpster-divingu (tisickrát omílaný a bagatelizovaný fenomén jakožto jediná skutečná aktivita punk odpadlíků z CrimethInc.) nebo od lidí, kteří pracují v obchodech s jídlem, v supermarketech, pekárnách atd. - je to další důvod proč udržovat a dále rozvíjet vztahy pracujících s nepracujícími a podporovat okrádání velkých korporací. Každý měsíc pomáháme s přípravou tzv. „skutečně volných trhů“, kde se stovky místních lidí všech možných národností, vyznání a ras scházejí a darují a dostávají různé věci či služby bez jakýchkoliv finančních prostředků. Máme také program na posílání knih zdarma pro lidi ve vězení, jelikož podmínky vě věznicích v USA jsou příšerné a lidé tam nemají vůbec přístup k jakékoliv literatuře. Fungujeme také jako distro, kde máme asi 6000 zinů zdarma, které děláme prostřednictvím ukradených materiálů a jiných ne zrovna zákonných (=placených) prostředků. Tyto tiskoviny rozdáváme na různých veřejných akcích. Máme zde také undergroundové sítě zprostředkovávající zdravotní péči lidem, kteří si to nemohou dovolit (jde zejména o ženy). No a samozřejmě máme zahrádky, kapely, čtenářské kroužky, děláme výlepy a graffiti a úžasné večirky a koncerty.

Tohle je ale jen pár příkladů na co se zaměřujeme v našem volném čase, který máme díky fungování mimo tržní ekonomiku. Tady v USA, narozdíl od Švédska, neexistuje žádná státní podpora společenských nebo kulturních programů, takže nám nezbývá nic jiného než si to všechno dělat sami. A to je asi jedině dobře, protože nás to aspoň nikdy nesvede dělat to, za co dostaneme víc peněz. Čas od času někoho z nás zatknou za krádeže, ale jelikož se vzájemně hodně podporujeme, nebyl to zatím vážný problém – aspoň teda ve srovnání s tím, jaké tresty si odpykávají naši soudruzi za ekologicky zaměřené přímé akce.

Děkujeme za příležitost vyjádřit se k těmto věcem. Jestli máte někdo jakékoliv další otázky napište nám na hello@crimethinc.com. Přejeme hodně štěstí do všech vašich aktivit!

zobrazeno 4849x | poslední úprava 27.12.2008