Pseudo-revoluční poustevničení

Zpráva z centrální CrimethInc. komise pro okamžité vydání: Všichni "traveler kids" vyloučeni z členství v CrimethInc.

Odchod z tvého zaměstnání byl za účelem mít více času na to, dělat co je potřeba, ne jen za účelem, aby ses iziloval/a od ostatního lidství - je to tak?

Když někdo dělá propagandu tím, že vychvaluje co je revolučního na "shopliftingu", není nezbytné, aby někdo pobral rádoby revolucionáře a naučil je "shopliftovat" za účelem, aby byli "více revoluční" (zjevně stupidní přístup, jestliže byl vůbec někdy praktikován - ačkoli zkoumání taktického přínosu "shopliftingu" pro vrstvu lidí, kteří se snaží méně nakupovat může dávat smysl) - někdo by se měl místo toho snažit rozpoznat, co je pro "shopliftery" povstalecké v jejich akcích, tak aby byli schopni rozšířit jejich analýzu jejich vlastních životů.

"Crimethought" není žádná ideologie, systém hodnot nebo životní styl, ale spíše něco na způsob výzvy všech ideologií, systémů hodnot a životních stylů - a, pro pokročilého "agenta", způsob jak učinit všechny ideologie, systémy hodnot a životní styly vyzývavými. Není to "Crimethought", když jen přežíváš bez práce na základě "dumspterování", "sqauttingu" a stopování; "Crimethought" je, si uvědomit, že tento životní styl poskytuje suroviny, které mohou být použity pro revoluční demonstrační aktivismus nebo undergroundovou literaturu. Není to "Crimethought", když jen jednoduše distribuuješ propagandu, která útočí na monotónnost a omezené možnosti tradičního zaměstnávání; "Crimethought" je vytvoření situací, ve kterých obojí, pracujicí i nepracující těží přínosu z toho druhého, jejich odlišných zkušeností a následně odhalují nové možnosti a nová dobrodružství, které jim byli dříve skryté.

Stalinisti, Surrealisti, Situacionalisti a dokonce i Jižní Baptisti, ti všichni měli jejich krvavé čistky a vnitřní neshody, tak proč bychom je my nemohli mít taky? To, že nemáme žádné oficiální členství, by nemělo být žádnou překážkou: pořád můžeme čas od času někomu odepřít vstup, jen proto abychom si mohli být jisti tím, že si to každý zapamtuje. Tohle jsou sváteční příležitosti pro nás omleté politikáře, odborné v podtextovém pomlouvání na večerních večírcích buržoustů. Ale nejdříve, než se dostaneme do ohnivé sebe-počestnosti věci, nějaké pozadí.

Už to teď bude téměř rok, co jsem si procházel celou moji zkušební kopii "Evasion" vnoci na tmavém zadním sedadle "grayhound traveling", jen s mojí módní aktivistickou lampičkou, která mi poskytovala světlo. Přes to všechno, že jsme si byli dobře vědomi největších nedostatků při publikování “Evasion“ v knížní formě: všechny základaní myšlenky v "Days of war, nights of love", ty inspirace a analýzi a hlavně rétorické kalkulce doporučující vzpouru, budou nyní shrnuty do myšlenek specifického vzorce psaného příběhy v této nové knize. Přestože "Evasion" není práce politické teorie, nebo předepsání taktik, ale čistě osobní zpráva, zápisky - přesto jsme ze začátku snažili stále dávat najevo, že zde není jedné strategie jak na vzpouru, ale že každý musí vymyslet a převymyslet jeho vlastní - bylo nevyhnutelné, že nám někdo neporozumí, a my jsme to akceptovali, když jsme tu knihu vydávali.

Když jsme ji vydávali, chtěli jsme - říkám to potisícté a naposledy - předložit popis (jeden z mnoha) způsobů žití bez práce širšímu čtenářstvu a tímto vyzvat konvenční představy o posvátnosti majetku a misérii fyzické chudoby. Touto kulturní bitvou jsme doufali z části v rozšíření antikapitalistického hnutí. Sdílení jednotlivých podvůdků, vychvalování životního stylu "scam-artistů", tohle byli až ty druhodné cíle, jen jak to šlo vzhledem k okolnostem. Zin už byl vyroben a rozšířen v tak masivní škále, jakou nám jen infrastruktura našeho DIY vydávání dovolila, mezi lidi, kteří byli nejpravděpodobnější, že zužitkují jeho podfuků a kteří budou následovat autorovi životní rozhodnutí: vytiskli jsme tuhle knižní formu abychom viděli, jestli tohle vyprávění o odmítnutí a o dobrodružství může zasít další semínka mimo jeho domácí prostředí. Některé odezvy, které jsme obdrželi od existujících aktivistických a anarchistických komunit říkali, že zaselo; ale nyní je čas na to setřást veškeý úspěch, kterého jsme dosáhli, tak jako každý musí vždycky udělat místo pro nové pokusy.

Říkám, už také naposled, jak naše úsilí, s touto knihou a jinýmu projekty, byli nepochopeny. Je zde jistý druh čtenáře, třebaže děláš, co je ve tvých silách, aby jsi ze sebe vydal jemnost a ironii, kteří se vždy zaměří na ty nejvíce povrchní a sporné temíny v knize a interpretují tvoji komplexní kritiku jako jednoduché odmítnutí a schválení ("placení=špatné", "shoplifting=dobrý", mnohem horší "=protikapitalistický"). Ať už prohlašuje, že je tvůj protivník nebo kolega, je nejlepší se mu a jemu podobným vyhnout úplně, protože degraduje úroveň dialogu na jakkékoliv téma na jeho vlastní nízký jmenovatel - a při tomto snížení, jen málo hodnotného může být déle diskutováno, jen mála hodnotného může být dosáhnuto. Možná můžeme být obviněni z toho, že z části sami vytváříme některé z těchto čtenářů tím, že vyrábíme materiály, které jsou příliš zjednodušené nebo příliš složité; možná, že tento druh čtenáře je dnes jednoduše příliš nespoutaný na to, abychom se mu mohli úplně vyhnout i těmi nejmrštnějšími propagandistickými pery. Nikdo nemůže jistě říci, že na světě není nic jedno-dimenzionálního.

I když tohle už bylo také řečeno asi milionkrát, možná, že to bude k nečemu dobré, když to bude řečeno ještě jednou v tomto kontextu: životní styl "traveler kid" není v jeho podstatě nijak revoluční. Někoho může překvapit, že to od nás slyší - a to ukazuje jak málo poslouchali celý ten čas. "Shoplifting", "scamming", "hitchhiking", nezaměstnanost - oddělení se od programu života - a od světové-transformace - všechno to jsou pouze alternativní nástroje k přežití - s přežitím, které má co dočinění a ultimátně přijímá status quo. Ano, je lepší, nicméně nepatrně, brát si výrobky než za ně dávat peníze našim popravčím - ale to nestačí! Už to jsou tři milénia "shopliftingu" a směnná ekonomika stále vzkvétá. Jestliže je to život, na který jsme naštvaní, a ne pouze přežití, tak jako jde stará dichotomie, prostě a jednoduše nemůžeme jen tak sedět v našich sqautech a punk-domech, jíst "vydumpsterované" jídlo a prodávat zboží, které jsme "vyshoplifotvali", na internetových obchodech; musíme stále udržet to riskování vyzývat systém, který nám odmítá zbytek světa, když už pro nic jiného, tak aspoň pro pokračování vyzývání nás samých.

Mimochodem, abychom briskně odmítnuli každého imbecila, který užívá "CrimethInc." jako synonyma pro "scamming" a "freeloading", nikdy nás nezajímalo bytí nebo býti viděni jako partyzáni jakéhokoliv životního stylu; vždycky jsme vyžadovali býti radikální a to zahrunuje svrhnutí všech možných životně-stylových rozhodnutí, všech tradičních strategií a totožností. Revoluce se stane, když se nějaká část společenské rovnice změní - když apolitičtí pracovníci zahájí divokou stávku, když se matky ve středních letech začnou ukazovat v černých ulicích vedle jejich dcer a synů, když se nějaký ztroskotanec začlení do lokálního úsilí o dostupné bydlení. Dopisy, které jsme obdrželi od dospělých sekretářek, které užívali literaturu "CrimethInc.", aby se inspirovali a změnili svoje životy, jsou pro mě mnohem více povzbudivé než ty spousty mladých lidí, kteří si čtou "Harbinger", když vyrazí stopem na exkurze, což mladí lidí dělají vždycky. Ne že by tu bylo něco špatného na tom, být mladým stopařem - ale pro to být nebezpečným mladým stopařem musíte dělat něco více než jen prostě stopovat u silnice. A interpretování protikapitalistických textů, jako oslavy vašeho stopování, se nepočítá.

Mým úplně prvím vlakem jsem jel načerno teprve před pár týdny, to asi po osmi letech nezaměstnanosti a antikapitalistické agitace. Po většinu toho času jsem nikdy moc nestopoval, nejezdil načerno, "nescammoval" a ani ti, se kterými jsem se stýkal to nedělali - je zde, věřtě tomu nebo ne, široká paleta jiných životních stylů, které stejnou měrou vedou k takovému úsilí. Historická křižovatka poslední vlny mladického kočovnictví s propagandistickými skupinami jako je ta naše, to rozšiřovala, v některýcyh způsobech nešťastně: mělo to nějaké dobré následky, ale také to učinilo pro lidi jednodušším zavrhovat některé radikální myšlenky, jako alibi nového mladického trendu - nebo hůře, věřit, že jsou radikálními jednoduše proto, že se přidají k takovému trendu!

Vytvoření subkulturních ghett, reinterpretace rozvratných činů jako propagace některých alternativních životních stylů - to jsou procesy, při kterých opozice a převrat byli opakovaně neutralizovány během minulých čtyř dekád, jestliže ne století. Ano, je zásadní, že budujeme nové komunity s novýmí kulturními hodnotami a přístupy, a to, že je neznevažujeme jako "pouhé subkultury" když vzniknou - protože v těchto komunitách můžeme vyvinout a udržet odpor, a vytvořit kontext, ve kterém můžeme vést svobodné životy. Je také zásadní, že tyto komunity držíme vyzívavé tak, že se nestanou stagnujícími nebo zadostiučiněnými: protože tak dlouho jak jsme pod palcem, svoboda je vždy buď pro všechny nebo pro nikoho.

Mimochodem, "CrimethInc." a pro tuto záležitost (mnohem důležitější) "crimethink", nejsou organizace s oficiálním členstvím. Svrhávání, rozvracení, podkopávání, nejsou něčím, co jsi, ale něčím, co děláš, a něčím při čem musíš stále hledat nové způsoby, jak na to. Neodpočívejme při vylučování "traveler kids" - sakra, všichni jsme vyloučení a časem testovaní "CrimethInc." "agenti" prvně a nejpředněji! Dokonce i ti nejzkušenější z nás vzpouro-chtějců musejí začít od úplného začátku každé ráno vyvolávat vzpouru, setřást netečnost minulosti a znovu uvidět co daný kontext požaduje. Když v tomto uspějeme, můžeme změnit svět, protože je to ochablost nad tím vším, která drží kola, aby se otáčely. Jestliže nemůžeme, tak jsme skončili, protože budeme více anachronitští než anarchističtí a náš aktivismus bude spíše retroaktivismus.

A tak se teď odvracíme od minulosti, od všech vysvětlení, odsouzení, od všech omluv, abychom se postavili čelem k budoucnosti a k experimentům, které pro ni máme na skladě. Nepochybně vyvolají podobné bouře polemik a mylných představ, jestliže jsme natolik ambiciózní, abychom udrželi naše limity tlačené dál a dál a rizikové programy šílené natolik, aby fungovaly. Takže všichni rádoby "crimethinkeři" jsou tímto vykázáni z "CrimethInc." - kdokoli může objevit strategie dalšího útoku, nastavit termíny pro další nakažlivou vzpouru a vášnivé diskuse a společenské pozdvižení. Nechte ať si je získají pro sebe! Čekejte naši další knihu, nebo jednu z nich, že bude osvobozujícím manuálem pro matky středního věku, ne další mladická kronika záměrné chudoby. Mezitím ať nám "traveler kids" přestanou gratulovat za to, jak svobodní jsme a ať začnou užívat to slovo, svodobní, jako sloveso, ne jako přídavné jméno.

Již brzy, pro ty, kteří nejsou tímto kouskem dost odcizeni: anarchistická kritika alkoholu a intoxikace. Vyprávění o tématu důležitém pro "traveler kids"!

zobrazeno 3804x | poslední úprava 6.10.2008