G jako Gender + M jako Mýtus

Překlad dvou kratičkých kapitol z knihy Days of war Nights of love. G jako gender je na straně 105 a M jako Mýtus je na stránce 174.

G jako Gender

“Muži se dívají na ženy a  ženy se dívají  jak je na ně nahlíženo.” –Simone de Boudoir

Pohled není o touze. Je o síle. Občas muži křičí na ženy na ulici. Ne proto, že by je přitahovaly a oni doufali, že je dostanou do postele. I kdyby se to stalo, není to důležité. Hlavně to dělají proto, aby se ujistili, že někdo je na společenském žebříčku ještě níž než oni sami. Když se díváš na ženy, přeměřuješ si je pohledem. A nezapomeň: oči, kterýma se díváš, nejsou TVOJE! Jsou to ty samé oči, které tě sledují svrchu. V JEJICH očích nejsi nic! Vyškrábej jim ty oči!

Vidíš to v každém jejich pohybu. Jsou bolestivě natěsnáni do úzkého prostoru vymezenému „mužnosti“. Pohybují se jako v neviditelné kleci – ti údajní vítězové soutěže pohlaví. Za své prázdné vítězství trpí stejně jako všichni poražení. Jsou neustále vyděšeni jeden z druhého a ze všech ostatních. Ale úplně nejvíc sami ze sebe. Svůj strach si potom vylévají na nás a tím přispívají k atmosféře strachu a násilí. Ale jak se máme jeden druhému přiblížit, pomáhat si, chránit se, když prostor pro lásku okupuje strach a násilí a cokoli, co uděláme, je jen zoufalá reakce na tlaky kolem nás...?!

Pohlaví je jen další falešné rozdělení života do libovolných kategorií. Ani jedna z těchto kategorií však nedokáže adekvátně popsat žádného a žádnou z nás. Pouze nás vůči sobě vymezují v zájmu MOCI. Není žádná škatulka „muž“a není žádná škatulka „žena“. Osvoboď se od škatulkování. Mysli sám/sama za sebe!

M jako Mýtus

Drahá Nadio,

Četla jsem některé z těch rukopisů, jak jsi mě požádala. Jsou v nich mýty o revoluci, o naprostém vymýcení hierarchie, o propojení sobeckosti a velkorysosti, o naprosté svobodě jako stálém osvobození od všech pout včetně zákonů přírody. Pověz mi: mají ty mýty představovat dosažitelné cíle? Nebo jsou to jen symboly, jež sledujeme, jak před námi mizí?

Moje drahá E---,

Je to samozřejmě to druhé. Jsou to symboly, jež nás vedou, ukazují nám věci, které stojí za pozornost – věci za hranicí absurdity naší současnosti. Na druhou stranu, můžeme také věřit, že ráj je dosažitelný na zemi. Věřit, že hranice mezi přirozeným (svět, tak jak se nám jeví, jako řetěz událostí a předvídatelných reakcí) a nadpřirozeným (naše vášně a touhy po věcech mimo tento svět) může kouzelně zmizet. Někteří z nás tomu věří, pokud k nim patříš i ty, pak můžeš klidně všechny ty mýty brát i doslovně! Někteří nás považují za šílence a blázny, protože tomu stále věříme i v této nihilistické době. Tak ať!

To, po čem toužíme, se ještě nikdy nestalo – už ze své podstaty tomu tak je.

Nemůžeme hledat žádné precedenty v minulosti, můžeme však hledět do budoucnosti a snažit se tento úžasný bláznivý sen přetavit do reality. Jednou pro vždy! Nikdo nic podobného nikdy nezkusil – a právě proto to vyjde!

Proto jsou mýty jako náznaky toho, co by jednou mohlo být, silnější než to, co je teď  i když se nezdají být založeny na „objektivní pravdě“ o dnešním světě (nebo spíš právě proto). Samotný IdeozloČin je v tuhle chvíli spíš mýtus. Ale je to silný mýtus, protože směřuje ke světu, ve kterém chce většina z nás žít víc než v tom nynějším.

Je něco, po čem ty sama toužíš? Tak schválně – dokážeš si za tím jít?

zobrazeno 4158x | poslední úprava 1.2.2009